Co znamená lecito v Italština?

Jaký je význam slova lecito v Italština? Článek vysvětluje úplný význam, výslovnost spolu s dvojjazyčnými příklady a pokyny, jak používat lecito v Italština.

Slovo lecito v Italština znamená podle pravidel, zákonný, právní, zákonný, oprávněný, legitimní, patřičný, legitimní, rozumný. Další informace naleznete v podrobnostech níže.

Poslouchat výslovnost

Význam slova lecito

podle pravidel

aggettivo

Questa mossa non è ammessa nel gioco.

zákonný, právní

aggettivo

(přídavné jméno: Označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen (např. vysoká dívka, velký dům.)
È lecito dire quello che si vuole in pubblico.

zákonný

aggettivo (čin)

(přídavné jméno: Označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen (např. vysoká dívka, velký dům.)
Donald intraprese un'azione legale contro il ladro.

oprávněný, legitimní

(přídavné jméno: Označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen (např. vysoká dívka, velký dům.)
La tua argomentazione è abbastanza legittima.

patřičný, legitimní, rozumný

aggettivo

(přídavné jméno: Označuje vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen (např. vysoká dívka, velký dům.)
Aveva un motivo molto valido per essere in ritardo.

Pojďme se naučit Italština

Teď, když víte více o významu lecito v Italština, můžete se pomocí vybraných příkladů naučit, jak je používat a jak přečtěte si je. A nezapomeňte se naučit související slova, která navrhujeme. Naše webové stránky se neustále aktualizují o nová slova a nové příklady, takže můžete v Italština vyhledat významy dalších slov, která neznáte.

Víte o Italština

Italština (italiano) je románský jazyk a mluví jím asi 70 milionů lidí, z nichž většina žije v Itálii. Italština používá latinku. Písmena J, K, W, X a Y neexistují ve standardní italské abecedě, ale stále se objevují v přejatých slovech z italštiny. Italština je druhým nejrozšířenějším jazykem v Evropské unii s 67 miliony mluvčích (15 % populace EU) a jako druhý jazyk jí mluví 13,4 milionů občanů EU (3 %). Italština je hlavním pracovním jazykem Svatého stolce a slouží jako lingua franca v římskokatolické hierarchii. Významnou událostí, která napomohla šíření italštiny, bylo Napoleonovo dobytí a obsazení Itálie na počátku 19. století. Toto dobytí urychlilo sjednocení Itálie o několik desetiletí později a posunulo jazyk italského jazyka. Italština se stala jazykem používaným nejen mezi sekretáři, aristokraty a italskými dvory, ale také mezi buržoazií.